HONORÉ DE BALZAC

(1799-1850) francouzský romanopisec


Naděje je paměť, která touží.

Nejkrásnější žena nestojí za to, co nás stála, i když nás nestála zhola nic.

Milenec nalítne na všechny rozmary ženy, a tam, kde manžel oprávněně pokrčí rameny, je milenec okouzlen.

Často je třeba dvou mužů, aby dali dohromady jednoho dokonalého milence.

Někteří manželé mi připadají jako orangutani, jimž dali do rukou stradivárky.

Lidi, které milujete, nikdy neposuzujte. Neboť není náklonnosti, která by nebyla slepá.

Láska je snad jen vděčnost z rozkoše.

Ti, kdo jsou sami se sebou spokojeni, mají špatný vkus.

Láska - odpouští všechno, anebo nic.

Slasti lásky postupují od disticha k čtyřverší, od čtyřverší k sonetu, od sonetu k baladě, od balady k ódě, od ódy ke kantátě a od kantáty k dithyrambu. Manžel jenž dithyrambem začíná, je hlupák.

Je snadnější být milencem než manželem, protože je těžší být denně duchaplným, než pronést občas pěknou poznámku.

Co se dělá, má se vždy dělat pořádně, i když je to pošetilost.

Jde na zemi nic není dokonalého mimo neštěstí.

Závist uvolní právě tolik jazyků, kolik jich obdiv umlčí.

Láska dává všechno, ale jen milencům. Po svatbě potřebují více, než klenbu nebes a koberec louky.