HONORÉ DE BALZAC (1799-1850) francouzský romanopisec
Naděje je paměť, která touží.
Nejkrásnější žena nestojí za to, co nás stála, i když nás nestála zhola
nic.
Milenec nalítne na všechny rozmary ženy, a tam, kde manžel oprávněně
pokrčí rameny, je milenec okouzlen.
Často je třeba dvou mužů, aby dali dohromady jednoho dokonalého
milence.
Někteří manželé mi připadají jako orangutani, jimž dali do rukou
stradivárky.
Lidi, které milujete, nikdy neposuzujte. Neboť není náklonnosti, která
by nebyla slepá.
Láska je snad jen vděčnost z rozkoše.
Ti, kdo jsou sami se sebou spokojeni, mají špatný vkus.
Láska - odpouští všechno, anebo nic.
Slasti lásky postupují od disticha k čtyřverší, od čtyřverší k sonetu,
od sonetu k baladě, od balady k ódě, od ódy ke kantátě a od kantáty k
dithyrambu. Manžel jenž dithyrambem začíná, je hlupák.
Je snadnější být milencem než manželem, protože je těžší být denně
duchaplným, než pronést občas pěknou poznámku.
Co se dělá, má se vždy dělat pořádně, i když je to pošetilost.
Jde na zemi nic není dokonalého mimo neštěstí.
Závist uvolní právě tolik jazyků, kolik jich obdiv umlčí.
Láska dává všechno, ale jen milencům. Po svatbě potřebují více, než
klenbu nebes a koberec louky.
|