Zas má plné kapsy překvapení.

Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.

Jde blb, tam nebezpečno.

Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.

Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem. Bratra vám přidělují rodiče, nebo snad osud, podle toho, jak se na to díváte, ale přítele si člověk volí sám a dobrovolně.

Jakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.

O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.

Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.

Nenávidím pohřby. Až na ten svůj, na kterej nebudu muset jít.

Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.

Když rozum nad něčím zůstane stát, o to rychleji se pak rozběhne. Rozum, který zůstane stát, je v pořádku. Nesmí si lehnout.

Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.

Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.